Dílo Jana Špáty, klasika českého dokumentu, nebylo veřejnosti na videonosičích dosud přístupné, a když, tak pouze omezeně a ve špatné kvalitě na VHS. Přepisy a restaurování filmů se nakonec protáhly na rok a půl práce desítky techniků a odborníků. Některé opravy bylo možné provést automaticky speciálním softwarem, jiné se musely řešit manuálně, tj. okénko po okénku. Ve výsledku tak nakonec jde o dosud nejrozsáhlejší projekt digitalizace a restaurování filmů v České republice.

Po jednáních s Krátkým filmem a Národním filmovým archivem se autoři projektu rozhodli pro nové přepisy obrazu z filmových zabezpečovacích materiálů Intermediát pozitiv (IMP), což je první zabezpečovací kopie z originálního negativu. Některé intermediáty bylo třeba vyrobit, protože neexistovaly. Všechny intermediáty se nejprve chemicky laboratorně čistily a poté nasnímaly v rozlišení 2K a zapsaly na nosiče HD CAM SR. Volba této technologie padla proto, že je vhodná jak pro digital cinema, tak i pro veškeré běžné použití (HD televize, Blu-Ray). Technologie 4K ještě není tolik rozšířena a přesahuje finanční možnosti tohoto projektu. Záměrem autorů bylo vytvořit nové mastery v kvalitě, která bude v nejbližší době plně uspokojovat potřeby všech běžných způsobů distribuce.

Přestože se dělaly přepisy ze zabezpečovacích materiálů, i na nich byly více či méně znát stopy času a mechanického poškození. Poté nastoupil složitý a náročný proces digitálního restaurování, který nakonec zabral podstatně více času, než kdokoliv předem očekával. Jde o mnoho filmů na různých materiálech, a proto se objevovalo i mnoho druhů různých chyb a poškození. Na opravách pracovaly rok a půl desítky techniků a odborníků. Některé opravy bylo možné provézt automaticky speciálním softwarem, jiné se musely řešit manuálně, tj. okénko po okénku.

Restaurování filmů Jana Špáty je dosud nejrozsáhlejší projekt digitalizace a restaurování filmů v České republice. Autoři si velice váží studia UPP, které se nebálo s nimi do těchto nepříliš probádaných vod vstoupit.

Jelikož intermediát pozitiv uchovává pouze obrazovou složku a zvukovou pouze pracovně, musel se zvuk přepisovat z používaných filmových kopií. U zvuku byl dříve původním masterem, ze kterého by se dalo vycházet, 35 mm magnetický pás. Ten se však nedochoval ani u jednoho filmu, a proto se musely přepisy udělat z filmových kopií. Ty byly však poškozené a často neúplné. Celý zvuk bylo nutné zremasterovat, odstranit šumy a lupání a také znovu sesynchronizovat s obrazem. Všechny filmy byly natočeny mono a tak také zůstaly.

Záměrem autorů bylo uchovat filmy ve stejné kvalitě, jak byly natočeny. Do filmů proto nijak nezasahovali, opravovali pouze technické chyby a vady, které vznikly procesem nebo mechanickým poškozením. Restaurování zvuku probíhalo ve zvukovém studiu SOUNDSQUARE a realizoval ho hlavně zvukový mistr Václav Flegl.